Jedna moudrá dáma kdysi řekla: „V pekle je zvláštní místo pro ženy, které nepomáhají jiným ženám.“ Byla to Madeleine Albright, výjimečná žena, která uspěla v mužském světě a stala se ministryní zahraničí USA. Holka z Čech. A často mluvila o tom, že život jí více než muži a jejich ego komplikovala ženská závist.

Asi každá známe ženu, která nám to někdy „dala sežrat“. Kolegyni, která nás nenápadně podrazila. Manažerku, která místo toho, abych nám pomohla, nás jen kritizovala. Ale také každá známe ženu, která nás zvedla ze země, když jsme toho měly už dost. Která nás podržela, když jsme samy nevěřily, že to zvládneme. A právě na těchto vztazích stojí skutečná ženská síla. Ne na dokonalosti. Ale na podané ruce, odvaze být opravdová – a ochotě sdílet, co funguje.

My ženy dokážeme v představě, že spolu navzájem soutěžíme, dělat psí kusy. Zároveň se v rámci toho dokážeme mezi sebou perfektně kritizovat. Ta je moc vyumělkovaná, ta je hysterka, ta je špatná máma, protože šla do práce moc brzy, ta je pro změnu bio lesana, protože je s dětmi příliš dlouho doma. Ta je děsná, protože kojí, ta je děsná, protože nekojí. S odsudkem ostatních býváme hotové velmi rychle, ale umíme si navzájem i pomoci?

Ano, umíme. Umíme držet při sobě. A především si rozumíme. Na rozdíl od mužů víme, jak náročný dokáže být třeba měsíční cyklus, víme, jaká je bolest, když rodíme, známe specifický typ strachu o vlastní děti, protože vzešly z nás. Víme, jaké jsou nezvladatelné emoce, když pláčeme. To nikdo jiný než žena nedokáže pochopit. Po staletí, kdy muži vládli světu, jsme se v historii několikrát poučily o tom, že my ženy musíme držet při sobě, abychom uspěly a prorazily. Co konkrétně můžeme dělat v hektické, silně konkurenční současné době, pokud se chceme navzájem podporovat?

  1. Sdílet kontakty

Není potřeba, abychom si na to každá musely přijít vlastní, ideálně náročnou cestou. Máte skvělou právničku? Víte, kdo rozumí AI promptům? Pošlete tu informaci dál. Nečekejte, až se vás někdo zeptá. Reference nejsou soukromý poklad, ale klíč, který někomu může otevřít dveře.

  1. Chválit nahlas

Slova mají neuvěřitelnou sílu. Pochvalte, když jiná žena dobře vypadá, pochvalte, když se jí něco povede. Pochvalte ji, když si nevěří. Ne nadarmo je chvála jedna z nejsilnějších motivací na světě a teplé ženské slovo pohladí dvojnásob.

  1. Neradit, svěřovat se

Místo „měla bys“ zkuste říct „mně pomohlo“. Je v tom více respektu a také pokora. Nikdo nevíme vše a nikdo nevíme, jak se ta druhá zrovna cítí nebo co řeší. Sdílejte proto nejen úspěchy, ale i pády, protože v dnešním toxickém světě to vypadá, že jsou všichni dokonalí a když se nám něco nedaří, snadněji proto propadáme pocitu, že jsme největší lůzři na světě.

  1. Věnovat 15 minut

Nemusíte být mentorka na plný úvazek. Stačí káva, telefon, naslouchání. Možná položíte otázku, která dá druhé ženě konečně odpověď v komplikované situaci. Jedna moje známá, si každé ráno, když sedí v autě cestou do práce, povídá se ženami z jedné inspirativní komunity. Vytvořila sdílený kalendář, dámy se jí tam mohou hlásit a ona s nimi hovoří o všem možném i nemožném. A věřte, že to obohacuje i ji.

5. Všímat si těch, které nejsou vidět

Každá známe ženu v pozadí – pečující, organizující, tichou. Ale bez ní by věci nefungovaly. Dejte jí prostor. Zmiňte ji. Poděkujte. Mamince, asistentce, dobrovolnici. Ne každý musí být hvězda, ale potřebujeme nás všechny. I ty, co jsou téměř neviditelné.

  1. Říkat ne, když to druhá žena ještě nedokáže sama

Vidíte, že někdo jinou ženu tlačí do kouta? A že ona souhlasí, protože neví, jak z toho ven? Buďte její hlas. Zastupte ji. A pak ji naučte, jak se bránit sama. Protože i my jsme jednou začínaly, protože i nám by se hodila pomoc, když jsme na vše byly samy. Ať prolomíme ten začarovaný kruh: „Já si to také musela vydřít a prožít své vlastní chyby, tak ať to zažijí i ostatní.“

  1. Dávat ženám práci

Nehrajme si na podporu žen, pokud jim samy nezadáváme práci. Objednejte si dort od mámy samoživitelky nebo si najměte fotografku, místo aby vám svatbu kamarád cvakal telefonem. Ženy mohou být ve všem stejně šikovné jako muži, potřebují ale dostávat příležitost.

  1. Být ambasadorkou

Jste speakerkou na konferenci nebo třeba zasedáte v porotě nějaké soutěže? Navrhněte k sobě další ženy – je to tristní, jak chabý je poměr žen, které hovoří ve veřejném prostoru. Takže klidně napište organizátorům: „Vím o skvělé ženě, která by mohla prezentovat.“  Za zeptání totiž nic nedáte. Čím víc se nás bude ozývat víc, tím spíš přijde změna.

  1. Být opravdová a dovolovat to i ostatním

Perfekcionismus unavuje. Ukazujte, třeba na sociálních sítích, i dny, kdy to drhne. Dovolte ostatním ženám, aby byly být samy sebou – i s jejich slzami, přešlapy a chybami. Protože život je barevný. Někdy jsme nahoře, někdy dole.

Z vlastní zkušenosti vím, jak moc záleží na tom, kdo vedle vás stojí. Když jsem se cítila nejvíc ztracená – matka těžce nemocného dítěte, kterému dávali minimální šance, že se někdy bude vůbec trochu hýbat – tak mne podržel můj manžel a ženy kolem mne. Maminka, kamarádky. Nesoudily, vyhrnuly si rukávy, pomohly, byly se mnou, když malý plakal v kuse hodiny a hodiny, přijely, pohlídaly a já spala. Maminka lékařka mávla rukou nad tím, že nejsem schopná chodit do nemocnice a řekla: „Umíš jiné věci.“

Právě tehdy jsem pochopila, že skutečná síla se neskrývá v tom být neustále ta, co všechno zvládne, ale naopak v tom dovolit si občas něco nezvládnout. Proto si pojďme raději než soutěžení vybrat, že budeme stát jedna za druhou. Ne vždy to půjde snadno. Ale každá malá podpora se počítá. Protože i z těch neviditelných gest přijde změna. A my jsme ty, které ji mohou rozpohybovat.