Přeskočit na obsah
Máte za sebou roky praxe. Vedete tým, který vás respektuje. A přesto se vám v hlavě honí: možná jsem tu jen náhodou. Tohle není slabost. Je to imposter syndrom — a podle KPMG ho zažilo 75 % žen v top managementu. Ukážu vám 7 konkrétních kroků, jak ho přestat živit.
Proč se manažerky podceňují
Pětadvacet let jsem strávila v top managementu. CMO v Mattelu, předtím LEGO, Wella. Vedla jsem týmy v mezinárodním prostředí, prezentovala na mnoha poradách a přesto si často říkala: teď to praskne a ostatní si všimnou, že tu nemám co dělat.
Když jsem toto téma o mnoho let později otevřela v Leadership akademii, zjistila jsem, že tu hru hraje skoro každá z nás. Statistika KPMG z roku 2020 to říká přesně: ze 750 dotazovaných žen v top managementu zažilo imposter syndrom 75 procent. Tři ze čtyř.
Diversity Report 2025 mluví o tom, že ženy v ČR tvoří třetinu manažerských pozic, ale na CEO sedíme jen v 16 procentech případů. Není to schopnostmi. Je to tím, co nás nikdo systematicky nenaučil — věřit si. Věřit sama sobě.
Podceňování se v práci není známka skromnosti. Je to návyk, který vás stojí povýšení, plat, autoritu a — co je nejhorší — energii, kterou byste mohla věnovat tomu, co máte před sebou.
Co je imposter syndrom u žen ve vedení (a co není)
Imposter syndrom není psychologická diagnóza. Je to vzorec myšlení, který má pět typických projevů:
- Připisujete svůj úspěch náhodě, štěstí nebo někomu jinému.
- Bojíte se, že vás „odhalí“ — i když objektivně víte, že není co odhalit.
- Skoro se upracujete k smrti ze strachu, abyste nebyly odhaleny, že na to nemáte.
- Zlehčujete jakoukoliv pochvalu a neumíte přijmout chválu.
- Srovnáváte se s lidmi, kteří jsou v úplně jiné fázi kariéry, a vždy to dopadne v jejich prospěch.
Pokud jste se v alespoň třech bodech našla, čtěte dál.
7 konkrétních kroků, jak se přestat podceňovat v práci
1. Pojmenujte si ten tichý hlas v hlavě
Když vám v hlavě zazní „jsem tu omylem“, neberte to jako fakt. Zastavte se a řekněte si: proč si to myslím? Co jsem udělala pro to, abych tu byla, abych si své místo zasloužila?
Konkrétní cvičení: Příští týden si zapisujte pokaždé, když si v hlavě řeknete podobnou větu. Po týdnu si je všechny přečtěte. Uvidíte vzorec — a vzorec se dá změnit.
2. Veďte si přehled svých úspěchů
Imposter syndrom žije z toho, že si nepamatujete, co jste dokázala. Mozek je nastavený přirozeně na ohrožení, ne na pochvalu. Musíte mu pomoct.
Konkrétně: každý pátek odpoledne si dejte 10 minut a napište 3 věci, které jste tento týden zvládla. Ne udělala — zvládla. Po třech měsících budete mít přes 30 důkazů, které můžete kdykoliv sama pro sebe vytáhnout, když o sobě budete pochybovat.
3. Přestaňte zlehčovat, čeho jste dosáhly
„Měla jsem štěstí.“ „Mně to vlastně bavilo.“ „Byla to týmová práce.“ Tyto věty znějí skromně. Ve skutečnosti vás připravují o respekt.
Nahraďte je:
- „Měla jsem štěstí.“ → „Připravila jsem se.„
- „Mně to vlastně bavilo.“ → „Investovala jsem do toho čas.„
- „Byla to týmová práce.“ → „Vedla jsem tým, který to dokázal.“ (Když je to pravda.)
4. Naučte se o svých úspěších mluvit jasně a přehledně — použijte CAR metodu
Tohle je nejjednodušší rámec pro pohovor, hodnocení, prezentaci výsledků nebo LinkedIn post:
- C (Context): V jaké situaci jste byla.
- A (Action): Co jste konkrétně udělala vy.
- R (Result): Měřitelný výsledek.
Příklad před: „No tým se nějak rozhýbal a kvartál byl celkem dobrý.“
Příklad po: „Tým 2 kvartály po sobě nesplnil plán (C). Předělala jsem řízení projektů a zavedla týdenní stand-upy (A). Q1 jsme přesáhli plán o 12 procent (R).“
Žádné chlubení. Jen fakt.
5. Najděte si svůj malý rituál na uklidnění
Před každou důležitou schůzkou se potřebujete ukotvit. Ne motivační citát. Tělesný pohyb, jedno slovo, jednu větu.
U mě je to: ramena dolů, slovo „jsem“, věta „Vím, proč tu jsem.“ Trvá to 10 sekund. Stihnete to ve výtahu, na schodech nebo třeba před zrcadlem. Vymyslete si to svoje. Cokoliv. Musí to být vaše a musíte to mít vždy k dispozici.
6. Přestaňte se srovnávat
Imposter syndrom žije ze srovnávání. „Ona to umí líp. On to má jasnější. Oni jsou dál.“
Skutečnost: srovnáváte sebe v půlce procesu s nimi na vrcholu. Srovnáváte svoje pondělní ráno s jejich LinkedIn profilem. Srovnáváte svoje vnitřní pochybnosti s jejich vnější fasádou.
Pravidlo: srovnávejte se jen sama se sebou — sebe dnes se sebou před rokem. Nic jiného nemá smysl.
7. Najděte si svědka
Nejmocnější věc, kterou pro sebe v boji s podceňováním uděláte: jeden člověk, kterému řeknete pravdu. Mentorka, kolegyně, kamarádka, terapeutka — někdo, kdo vás zná dost na to, aby vám mohl říct: „Ne, tohle jsi opravdu udělala ty.“
Sama jsem se podceňovala roky. Změnilo se to až ve chvíli, kdy mi to jeden konkrétní člověk pojmenoval. „Lenko, ty nejsi tu omylem. Jsi tady, protože jsi na sobě hodně makala.“
Najděte svoji větu. A toho, kdo vám ji bude opakovat, dokud jí neuvěříte.
Co dělat, když to nezabere
Imposter syndrom se nedá jen tak vypnout. Buduje se na něj odolnost — krok po kroku, opakováním, malými „aha“ momenty.
Pokud máte pocit, že vám 7 kroků není dost a chcete víc — celé téma sebevědomí a koučování sama sebe je tématem první lekce v mojí Leadership akademii pro ženy ve vedení. 9 lekcí, 40+ videí, vlastním tempem.
🎓 Více o Akademii → Leadership akademie pro ženy ve vedení
Často kladené otázky
Co je imposter syndrom u manažerek?
Imposter syndrom u manažerek je vzorec myšlení, kdy přes objektivní výsledky pochybujete o své kompetenci, bojíte se „odhalení“ a připisujete úspěch okolnostem nebo druhým lidem. Podle KPMG ho zažilo 75 % žen ve vrcholovém managementu.
Jak se imposter syndrom projevuje v práci?
Pěti hlavními způsoby: připisováním úspěchu náhodě, strachem z odhalení, přepracováním, zlehčováním pochval a srovnáváním se s ostatními v jejich prospěch.
Dá se imposter syndrom vyléčit?
Ne „vyléčit“ — ale výrazně oslabit. Funguje to konkrétními nástroji: pojmenování myšlenek, seznam úspěchů, CAR metoda, fyzické ukotvení před schůzkami a důvěryhodný „svědek“, který vám pravidelně připomíná realitu.
Proč imposter syndrom postihuje víc ženy než muže?
Není to o pohlaví jako takovém, ale o sociálním podmiňování. Ženy v leadershipu narážejí na perfekcionismus, syndrom vysokého máku (neskrývat se s úspěchy) a nedostatek modelu, na kterém by se mohly učit, jak mluvit o své práci přímo a bez omluv.
Kde se mám naučit se přestat podceňovat?
Začněte 7 konkrétními kroky z tohoto článku. Pokud chcete hloubkový a strukturovaný přístup, otevřete si lekci 1 v Leadership akademii pro ženy ve vedení — celá je věnována sebedůvěře a koučování sama sebe.
Tohle byl první krok. Druhý je rozhodnutí, že to nebudete řešit sama.
Lekce 1 v mé Leadership akademii — Jak si věřit a koučovat sama sebe — vás provede tématem do hloubky: konkrétními cvičeními, krátkými videi, pracovními listy. Vlastním tempem, přístup ihned po zaplacení.
📕 Pokud teď řešíte celkovou stabilitu v náročném období, doporučuju i moji knihu Budujte svou odolnost. Koupit zde.
